Jednota

Po osmnácti letech se do Archy, potažmo do Česka vrací legendární dvojice MATMOS, tedy Drew Daniel a M.C. Schmidt, tentokrát díky pozvání kolektivu @jed.nota čtvrtek 25. června 2026 ➥ @_archaplus_ VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Duo, co dokáže udělat mocné bangery jen ze zvuků vaší ždímající pračky (Ultimate Care II), postavit celá alba na zvucích z chirurgie (A Chance To Cut Is A Chance To Cure), z všudypřítomného plastového bordelu, v němž zaujme hlavně policejní štít proti nepokojům (Plastic Anniversary), nebo za asistence zmatené polapené krysy, kterou se snažili vystěhovat ze svého bytu (Rat Relocation Program). Bylo by bez nadsázky spíš snazší vyjmenovat objekty, jejichž zvuky nenahrávali a nesamplovali. Dalo by se tak nabýt dojmu, že jde o zapřísáhlé konceptualisty, ale přes jejich neoddiskutovatelnou zručnost na tomto poli jsou Matmos i dovednými hudebníky a jejich tvorbě nechybí zároveň poťouchlost – jsou schopni kombinovat hravé disko s avantgardními aranžemi, být současně groovy, emotivní i nápadití. V mnoha ohledech mají hodně společného s Matthewem Herbertem, ten ostatně stojí i za vznikem Drewova sólo projektu The Soft Pink Truth (když si ho kdysi dobíral, že nezvládne dát dohromady solidní housovou desku). Martin a Drew spolu hudbu tvoří od raných devadesátých let a stejně tak dlouho jsou i pár. Vedle rezidencí, univerzitní výuky a skládání soundtracků za tu dobu taky spolupracovali s nekonečnou plejádou dalších muzikantů. Z těch nejznámějších zmiňme alespoň Björk, které pomáhali s produkcí alba Vespertine a taky s ní v tom období živě vystupovali. K nám se vrací s aktuálním albem Metallic Life Review, kde využívají svůj celoživotní katalog nahrávek kovů, ovšem velkou část fyzických objektů tu budou mít i sebou. Nepřekvapuje, že se na něm vyhýbají klasickému industriálnímu klišé, bombast a temnotu tady úplně nenajdete, ale třeba propracované etudy vrzajících dveří, co si nezadají se sóly jazzových es, ano. Matmos ničí představy o tom, co je elektronická hudba, a raději zkoumají, čím by být mohla.

EMMANUELLE PARRENIN středa 17. června 2026 ➥ @punctum_krasovka VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Emmanuelle Parrenin stála u zrodu francouzského folkového revivalismu, podobně jako Shirley Collins u toho anglického, ale narozdíl od ní ji záhy přestal bavit kvůli své rigidnosti. Dá se říct, že naštěstí. Svým stěžejním sólovým debutem Maison Rose z roku 1977, kde dává průchod psychedelickým a progresivním vlivům, tak vytvořila francouzskou analogii Vashti Bunyan, potažmo Lindy Perhacs. Kde ale tyto dvě zmíněné zůstaly (i na mnohem pozdějších albech), Emmanuelle se teprve nadechovala k dalším experimentům. Díky její neustálé touze po nepoznaném tak vděčíme už na debutu třeba anomální skladbě Topaze za předznamenání trip hopu o dobrých 15 let před jeho regulérním vznikem. Ale nejde o jediný úkaz: před pěti lety tak mohla vzniknout i zcela nepravděpodobná spolupráce s fenomenálním DJem a producentem Detlefem Weinrichem (Tolouse Low Trax), zahostoval si zde mj. Ghédalia Tazartès, a výsledek připomene máloco. Druhé sólové album Maison Cube (2011) může občas evokovat Stereolab. Parrenin dokáže hrát i drone, jazz a free impro (nahrávky s Jean-Marcem Foussatem), naživo se představila také po boku Pierra Bastiena či Jandeka. Emmanuelle na počátku 90. let ztratila po těžké nehodě sluch a rovnováhu. Přes nepříznivé prognózy se jí oboje částečně vrátilo po dlouhých měsících v izolaci věnovaných zpěvu a vnímání fyzických rezonancí hry na nástroje. Mnoho let strávila pomocí podobně znevýhodněným lidem skrz vlastní praxi, pojmu arteterapie se ale vyhýbá. Hrává na mnoho nástrojů, zejména na niněru, harfu či citeru. V Praze ji instrumentálně doprovodí Jeff Dijoud (alias Eat Gas).

Jednota & MeetFactory: RICHARD YOUNGS úterý 9. června 2026 ➥ @meetfactory VSTUPENKY ➥ @gooutcz Richard Youngs je svéráz, jehož tvorbu de facto spojuje jediné: vždy dělá, co se mu zamane. Někdy to znamená skladby pro kytaru a zpěv, někdy domáckou elektroniku, jindy třeba abstrakce pro šakahuči. Britského hudebníka, který tvoří hudbu dobré čtyři dekády, formoval étos postpunkové a postindustriální scény otevřený experimentování s formou i zvukem v DIY kontextu, kde byla opravdovost důležitější než virtuozita. Jako přelomové se ukázalo setkání s Cabaret Voltaire a Public Image Ltd., nelze ale opomenout ani užaslé hledačství raných Pink Floyd. Zorientovat se v diskografii čítající trojciferný počet položek dost dobře není možné. Každý trend má své výjimky a lineární vývoj neexistuje. Emblematické jsou andělské folkové meditace z alba Sapphie, dalším dobrým vstupním bodem je kuriózní výlet do světa synth popu na Beyond the Valley of Ultrahits. Youngs zpívá, jako by shlížel do majestátního údolí plného sluncem prozářené mlhy, a utáhne i skladby a capella. Aby to nebylo jednoduché – signifikantní část jeho tvorby je instrumentální. Běžné jsou inklinace k psychedelii a droneu, extrémnější výchylky zahrnují progresivní rock, country, chillout nebo jungle. Před několika lety proběhla fáze, kdy hrál na kytaru nohama. Album Modern Sorrow (Black Truffle, 2023) dekonstruuje Drakeovy (!) produkční techniky včetně korekce vokálů. Další kapitolou je společné hraní s Jandekem, Matthewem Bowerem ze Skullflower nebo Heather Leigh. Zvukové koláže, chuchvalce hluku a průzračné písničky spojuje intuitivní metoda. Youngs svou autenticitu nijak neuhlazuje, ale zároveň nikdy posluchače neodhání. Jeho experimentování je bytostně radostné. Jak napsal magazín The Quietus, je to hudba, kterou charakterizuje jemná euforie.

Šimanský Vaľko Podracký ➥ support EMMANUELLE PARRENIN středa 17. června 2026 ➥ @punctum_krasovka VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Slibný zbrusu nový projekt, kde se potkává trojice muzikantů, z nichž minimálně dva by našim návštěvníkům měli být velmi povědomí. Michal Vaľko aka Line Gate svými ambientními seancemi s niněrou a vokálem už léta spolehlivě namotává. Jakuba Šimanského jakožto průkopníka tuzemského kytarového “primitivismu” asi netřeba široce představovat, zvlášť jeho spolupráce s Tomášem Niesnerem sklidily ohlas (přičemž oba spojuje i dávné působení v noise rockové kapele Unna), zde ale klasickou kytaru vyměnil pouze za tu lapsteel a taky banjo. Ján Podracký, který v triu obstarává zobcové flétny a občas harmoniku či melodiku, působí na FAVU a je činný v oblasti soudobé vážné hudby, na festivalu Ostravské dny měl během let několik premiér svých kompozic. Společně tkají čistě akustické a silně hypnotické tapisérie zvuku, na debutní nahrávku se teprve čeká.

Menu dnešního večera. Předprodej online jede až do začátku akce (link v biu). Na místě bude možné platit pouze hotově. 19.45 @aidanbakermusic & @t.wyskida 21.00 @exeih Kde: Nová Libeňská Synagoga, zastávka Palmovka, @krajinou_prilivu

BAKER & WYSKIDA ➥ support EX-EASTER ISLAND HEAD čtvrtek 30. dubna 2026 ➥ Libeňská synagoga, Praha @krajinou_prilivu VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Bylo by zavádějící mluvit o setkání Nadji s Khanate, dost dobře se ale nedá pominout, s jakými projekty jsou Aidan Baker, respektive Tim Wyskida nejvíce spjatí. První jmenovaný je architektem zvukových plání, po kterých se donekonečna rozlévají nestálé kytarové vlny, a polovinou dua, které dalo drone doomu barvu. Důmyslné bicí toho druhého jsou nedílnou součástí kapely z opačné strany mikrožánru, v jejímž zhudebnění krutosti odměřují plazící se čas. Úhrn jejich tvorby je ale rozmanitější. Baker má na kontě desítky projektů a spoluprací od slowcoru přes improvizaci po ambient (Tavare, Hypnodrone Ensemble; s Timem Heckerem, Noveller, Troum). Wyskida hraje s postrockovými Blind Idiot God nebo doomovými Insect Ark i v několika improvizačních uskupeních. K setkání Kanaďana a Američana v Berlíně došlo nejprve v rámci tria s klávesistou Daronem Beckem pro Gizeh Records, na které navázalo další album na Cruel Nature. Nahrávky mezi doomovým tlakem, freejazzovou volností a hypnotickým space rockem dávají dobrou představu, jak bude dvojice znít: dreamsludge, sny s podtónem čehosi temnějšího.

Menu na čtvrtek! @hexvesselband a @aluk_todolo_official v libeňské synagoze na Palmovce ❤️ Předprodej běží do začátku akce. Link najdete v profilu @jed.nota a vstupenky budou i na místě – pouze hotově

Menu na úterní koncert @heklahekla a @johana_klara_kratochvilova je tu, potkáme se v divadle @alfredvedvore Link na vstupenky v předprodeji najdete v profilu @jed.nota

KAILAS úterý 17. března 2026 ➥ @punctum_krasovka VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Hodně skloňovaný projekt Kailas tvoří trojice Eva Porating, která je známá především jako agilní DJka (třeba na Rádiu 1, Rádiu Punctum nebo jako rezidentka Ankali), ale kořeny má též v slovenském hardcoru, Arash Ghasemi, který nedávno vydal i své první sólové album na labelech Řehole a Xion a má vynikající projekt Gnäw se Simem Hakalistem (aka Shakali), a bubenice Daria Samo. Jejich tvorba na pomezí mlžného ambientu a zkreslených kytarových ploch slibuje zatěžkanou zvukovou pouť.

JOHANA KRATOCHVÍLOVÁ úterý 31. března 2026 ➥ @alfredvedvore VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Zatímco Hekla přiveze do Prahy na konci března těremin, jako support uslyšíte další nevšední, avšak v lokálním kontextu velmi tradiční nástroj, a to cimbál. Pro něj bychom těžko hledali povolanější cimbalistku než Johanu Kláru Kratochvílovou, která na něj hraje od devíti let, posbírala za svou hru mnoho ocenění, jako sólistka vystupovala už s několika orchestry a před několika lety zaujala experimentálnějším přístupem v duu Thyme, kde se svým bratrem Martinem Dominikem zkoumala možnosti tohoto instrumentu ve spojení s elektronikou. Její aktuální, zatím nevydaná tvorba v tomto přístupu pokračuje a může vzdáleně připomenout třeba Laraajiho, ovšem v mnohem delikátnější, snovější (a v neposlední řadě i instrumentálně rafinovanější) variaci. Thyme jste v Praze mohli kdysi vidět na jedné edici spacích koncertů Silent Night v Ponci a Johanin aktuální sólo projev loni na festivalu Alternativa. @johana_klara_kratochvilova

SUNWELL úterý 17. března 2026 ➥ @punctum_krasovka VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Za aliasem Sunwell najdete francouzskou multiinstrumentalistku Elyi, která je součástí plejády místních experimentálních kapel (Deûle, Death By Fog, Ladeûlas, Otto Ruth, Brutal Beatnik, Anastaise nebo Songe-Creux), jejichž stylový rozptyl je řádný. Zde se ale poprvé realizuje sólově a na debutu připomene již zmíněné dámy jako Rundle či Wolfe, aniž by bezduše opakovala stejné vzorce. Sama se žánrově vetkla do klíčových slov folk/doom/gaze, přičemž překvapí, jak vyzrále a autenticky její tvorba působí, zvlášť pokud má jít v zásadě o gotické love songy. Jeden z mnoha důkazů, jak je frankofonní scéna opomíjená, potažmo nedoceněná.

ALUK TODOLO čtvrtek 9. dubna 2026 ➥ Libeňská synagoga, Praha @krajinou_prilivu VSTUPENKY ➥ @boomevents.cz Pro Aluk Todolo platí dvojnásob, že ač se výrazové prostředky od black metalu značně odchýlily, atmosféra zůstává nezaměnitelná. Francouzské trio abstrahovalo syrové blackové kytary, vzalo si z krautrocku tu nejurputnější repetici a začalo pilovat temně psychedelický zvuk, který se pohybuje mimo kategorie už dvě dekády. S poslední nahrávkou Lux Aluk Todolo dále rozvíjejí svůj koncept rozklížených, ale uhrančivých riffů, které na rigidní, maximálně stažené rytmické kostře uhánějí vstříc vytržení. Živý kontakt s hudbou Aluk Todolo násobí efekt z nahrávek. Mihotání jediné žárovky úměrné intenzitě kytarových kreací a v sloup obrácené oči bubeníka jsou obrazy, které už mají fanoušci kapely důvěrně zažité, podobně jako povědomý pocit mrazení, když zvuková mašinérie definitivně opouští tento čas a prostor.