Something I've been working on for quite some time, and it will eventually (and hopefully) develop into a book. Also, my premiere for @guardian . I wrote about how hulking guitar feedback and ethereal voices of bands like The Ecstasy Of Saint Theresa, Here, and The Naked Souls created the soundtrack for disintegration and transformation. After the Velvet Revolution, shoegaze symbolised new beginnings (similar to krautrock for post-war Germany). /music/2023/jul/04/we-didnt-want-to-sound-close-to-anything-like-sting-the-exhilarating-freedom-of-the-czech-shoegaze-scene Endless thanks to Jan P. Muchow, Tom McCarthy or Simon Price, who discovered Ecstasy for Melody Maker in 1993, for sharing their memories (and to many others).

this is memorial device

„Žijeme v oddělených kulturních silech. Část zemí Evropské unie platí eurem, koordinujeme ekonomiku a do jisté míry environmentální politiku, ale jedinou sdílenou měnou v kultuře zůstává hollywoodský film a britský pop,“ popisuje v rozhovoru novinář listu The Guardian Philip Oltermann. ℹ️ Celý rozhovor si přečtěte na webu respekt.cz pod odkazem v biu.

I wrote about the pilgrimage of Irena & Vojtěch Havlovi, whose music will continue to unmoor attentive listeners from time, for @guardian . Thanks for quotes and memories from The National’s @brycedessner , filmmaker Vincent Moon @petites___planetes , and director Václav Kadrnka, as well as musicians @adelkamed , @vac_lavhavelka , Spencer Doran of @visiblecloaks , and @___mappa ’ s Jakub Juhás. Portraits by @milan_bures , Nancy Black & personal archive of Irena and Vojtěch. Link in bio

It was a pleasure to get lost in the labyrinthine catalogue of French composer and pianist Delphine Dora for the latest issue of @thewiremagazine . Her arcane piano lullabies, accompanied by sing-speaking in an invented language, carry otherworldly qualities. You can never guess exactly what you’ll get when a new release appears. Dora once recited Baudelaire along with Keiji Haino’s noise guitar, improvised on stage with Wolf Eyes, and has prepared seven records for this year only, including a collaborative album based on transcendental poetry with Valentina Magaletti. We talked about how Dora channels French folk traditions, Henri Bergson and her “somewhat paradoxical” relationship to language: “All my family were immigrants from both sides: my father has Hungarian and Russian heritage, while my mom is Vietnamese. When I sing in my [invented] language, the voice becomes more instinctive and less tied to meaning. [It opens] a secret attic within the inner world.” I also spoke to @juliaholter (one of the early champions of Dora’s work) and Dora’s partner in improv Sophie Cooper. /issues/507

V aktuálním @respektcz píšu o britský spisovatelce @missouriwilliams , která žije v Praze. Když před lety ležela ve Vinohradský nemocnici a diagnostikovali ji epilepsii, napadaly ji post-apokalyptický vize: o několik let později do areálu nemocnice umístila poslední útočiště lidstva ve svým románovým debutu Doloriada. Podivný kmen tvoří incestní rodina vedená Matriarchou. Je to návrat do středověku, zvířata vymřela, jen na Žižkově někdo spatřil krysu a poslední zbytky světa před katastrofou připomínají VHSky s podivnou reality show Get Aquinas in Here, ve které řeší Tomáš Akvinský morální dilemata. Brutalitou připomíná Cormaca McCarthyho, pomalostí třeba Lászla Krasznahorkaie a hutný odstavce se tu stávají stejně zrádným terénem jako městská divočina tam venku. Missouri právě vychází další román The Vivisectors. Bavili jsme se o dospívání v devadesátkový Británii mimo společnost i o tom, jak se do druhý knihy promítá její zkušenost se studiem na Cambridge. “Je to atmosféra umírající říše, v mnohém je to post-brexitová knížka,” říká. Areálem nemocnice jsme se procházeli s @milan_jaros_ , který Missouri pro článek fotil. https://www.respekt.cz/tydenik/2026/12/v-jazyce-se-skryva-nasili Bylo by hezký, kdyby vyšly knihy Missouri Williams v češtině. K tomu je ale potřeba stabilní systém podpory kultury a o současný existenční krizi i nedávný masivní demonstraci je cover story čísla.

Šeptej nahlas, že Miloš Hroch má Vinylu za Počin a je v užších nominacích Magnesie Litery za publicistiku! Kniha „je suverénní ukázkou kulturní publicistiky, která přichází s originálním tématem i autorským pojetím. A mimo jiné je i důkazem, že slova dokážou pohltit stejně intenzivně jako hudba a že kulturní publicistika se plně rovná té politické a společenské,“ píše porota Magnesie Litery.

this is memorial device

Drowned By Locals, profiled in the current issue of The Wire (Unlimited Editions) by Miloš Hroch. The Wire, Issue 506 🔗 in bio

In the new @thewiremagazine , I write about the long-running Italian band @zu.music , the inventors of the doom mongrel of industrial, free jazz, and noise rock, whose nomadic catalogue includes collaborations with Current 93, Eugene Robinson, or Napalm Death’s Mark Barney. I spoke to bassist Massimo Pupillo about growing up in Ostia, where, he says, “the only thing that ever happened was the assassination of Pasolini. It impacted the city’s karma.” Discovering Coil’s Horse Rotorvator in a now-defunct records shop, Disfunzioni Musicali, in Rome, with its track “Ostia: The Death of Pasolini”, must have felt like an enlightenment. We discussed how Zu were energised by the Pantera movement, student protests in the early 1990s, and by heavy fusions of Kevin Martin’s GOD or Zorn’s Painkiller, but then they continued discovering their own paths. Three decades of heaviosity and explorations led to their new prog-noise-rock album Ferrum Siderreum. “We went so deep that we even took a homoeopathic remedy of the same name during recording,” told me Massimo. Persistence is all. I’m also happy to see @daleknwk to land a well-deserved cover story in the latest issue, penned by Joe Stannard. I guess dälek’s From Filthy Tongue of Gods and Griots was my introduction to industrial music, back in high school. Their paths with Zu were once intertwined, too. More exciting stuff inside—consider supporting independent music journalism: /issues/505.

Punctum Theory Club #4 Miloš Hroch, Petr Szczepanik: Spotify a geografie nerovností: jak se daří hudbě na periferii platformní ekonomiky? Spoluzakladatel Spotify Daniel Ek tvrdil, že si kdokoliv může vybudovat popovou kariéru z obývacího pokoje. Přednáška ovšem ukáže, že záleží, zda se z okna díváte na věžáky ekonomického centra v Londýně, nebo sídliště ve střední nebo východní Evropě. Nedávný výzkum přináší do debat o streamování geografickou perspektivu, post-koloniální teorie a odhaluje, jak Spotify prohlubuje nerovnosti mezi kulturními centry a periferiemi. Věnuje se i tomu, jak tyto rozdíly vnímají digitální distributoři či samotní tvůrci a tvůrkyně. Do platformního imperialismu a souvislostí s transformací hudbebního průmyslu po roce 1989 uvede Petr Szczepanik (FF UK) a Miloš Hroch (FSV UK). Přednáška vychází z článku Playlisting the periphery: Platform intermediaries and East-Central European music visibility in Spotify’s geography pro New Media & Society a dvou kapitol v knize Hudba z periferie. (link na fb eventu) Petr Szczepanik Katedra filmových studií, Univerzita Karlova filmový a televizní průmysl, sociologie kulturní produkce Miloš Hroch Katedra mediálních studií, Univerzita Karlova platformizace mediálních průmyslů, hudební publicistika, hudební průmysl Přednášející jsou členy CIRG – Skupiny pro výzkum kulturních průmyslů – – – Punctum Theory Club je nepravidelná série přednášek, diskuzí a jiných formátů zaměřených na politické, filozofické, antropologické, sociologické a další aspekty hudby se zvanými hosty z akademického prostředí v neakademickém kontextu. Organizuje a kurátoruje Radim Labuda et al Přednáška proběhne v českém jazyce. Vstupné dobrovolné. Dveře: 19:00 | Přednáška: 19:30

Zřejmě největší bombou v aktuálním čísle Ádvojky je rozsáhlý rozhovor, který Miloš Hroch a Ondřej Trhoň vedli se spisovatelem Chinou Miévillem. I když je Miéville považován za hvězdu literární fantastiky, žánry jako sci-fi či fantasy nám podle něj se změnou společenského systému nepomohou. „Myslíte si, že každý, kdo čte Ursulu Le Guin, je anarchista nebo socialista? Četl jsem a miloval jsem Louise-Ferdinanda Célina. Dělá mě to snad fašistou? Tak to prostě nefunguje. Pokud se někdy budete chtít dostat do depresivní nálady, zjistěte si, kolik neoliberálů má opravdu rádo některé z vašich oblíbených knih.“ Máte ještě šest dní na pořízení čísla, které zkonzumujete rychleji, než psychomůry z Nového Krobuzonu pozřou mysli svých obětí! K zakoupení na našem webu nebo u dobrých prodejců. 🗞️🤝❤️‍🔥