“sestři, musím se zeptat - my, co jsme po operaci zad... vracíme se k vám zpátky?”
“Nechci vás zklamat, ale ve většině případech ano... ALE vy ne ! Vy jste sportovec !”
... a to bylo vše, co jsem potřeboval slyšet. Slova, která mne provází už tři roky, každý den vkuse.
Od doby, co jsem se vrátil zpět na hrazdy jsem měl v hlavě vizi, že se na neurochirurgii vrátím zpět, ale ne na reoperaci, naopak s videem a obrovským poděkováním za to, že měli celou dobu pravdu.
Děkuju všem, kteří nezpochybňují moje vize a podporují mě v nich.
Děkuju všem, kterým jsem se za ty léta mohl svěřit beze strachu, co si o mě a mém temném období budou myslet.
Děkuju
@fnmh_homolka za to, že mi uvnitř mé páteře opravili něco, co bych si nedokázal opravit sám.
Děkuju
@unlimitedgravityy za to, že ve mně rozžhavili oheň způsobem, jako nikdo jiný.
Děkuju
@vz.visual který byl schopný z mých chaotických myšlenek a nápadů vytvořit umělecké dílo.
A na konci dne děkuju sám sobě, že jsem si připustil “poslední pokus”, protože tentokrát se to opravdu povedlo.
Můj příběh možná není univerzální na každou životní situaci ostatních, ale... zkuste to.
Třeba to vyjde.
Třeba je to přesně to, co potřebujete vidět či slyšet, jako kdysi já od nemocniční sestřičky.
