Ahoj, já jsem Vítek, je mi 30 a člověk by si v tomhle věku myslel, že už má mít všechno dávno hotové. Ale nemá a ani mít nebude. Je to jako si myslet, že si jednoho dne můžeš přestat čistit zuby nebo nechodit do posilovny. To prostě nejde. A tak stejně je to se životem – věci se mění a vesmír ti tam dává nové a nové výzvy, kterými je potřeba se prokousat. Já jich mám teď nejvíc na sobě samém a rozhodl jsem se, že to budu sdílet. Chci povídat o tom, co mě drivuje vpřed, že život není ideální a že i všem těm, kteří mají hezké obrázky na instagramu se dějí těžké věci. A já chci ukazovat obojí, to dobré, to špatné, ale hlavně aby to bylo real 💫
Průměrnost. Vždy mě to děsilo. Asi od mala, kdy mi táta říkával, že se čtyřkami na vysvědčení budu kopat kanály. A tak to ve mně zůstalo. Asi ze strachu, já vím. Pracuju na tom. Ambice dokáže být věc, která ti změní život. Protože se změníš ty sám. Protože je ti málo zůstat tam, kde jsi byl včera, protože je ti málo zůstat tam, kde je většina. “Jsme limitem svého mentálního stropu”. Aspoň tak rád vnímám naše strachy. Věci jdou, všechno jde. Jen je potřeba zvednout výšku svého stropu. Porovnávat se s jinými je thief of joy. Ale porovnávat se, jestli se stávám člověkem, kterým chci tak špatné není. Držím palce každému jednomu z vás, kdo na sobě makáte.
Úspěch. To je z 20% ú a z 80% spěch.
Nic víc, nic míň.
Dnes už úspěch vidím jinak než sedm nul na účtě.
Nebo jako nekonečné množství času.
Je to pocit vděku.
Je to radost, když můžeš pracovat na svém byznyse.
Je to mnoho dobrých lidí kolem.
Je to zdraví a zdravé tělo.
Je to paradoxně míň spěchu.
Je to paradoxně míň těch shiny věcí a víc těch, které se nedají koupit.
To celé je úspěch.
👋 Tohle je můj první autentickej pokus, jak zdokumentovat svůj týden. Už teď vidím milión věcí, co udělat jinak. A udělám, u dalších. Chci vyprávět a ukazovat svůj život. Nad čím přemýšlím, jaké mám myšlenkové pochody, co aktuálně ve firmě řeším a kam směřujou moje kroky. Chci ať je to na pomezí mezi lifestylem, businessem, sportem a nemovitostmi. A taky ať je to o lidech, které v životě mám.
A kudos všem influ lidem. Fakt to není sranda.
Pořád jsou tu věci, které failuju. Nad kterými se mi nedaří zvítězit.
Nekonečný scrolling. Porovnávání se. Jít časně spát nebo neskipnout trénink.
I když to vypadá, že jsem produktivní a mám vše pod kontrolou, není tomu vždy tak.
I mně to padá skrz prsty a často se musím nahazovat na tu správnou trajektorii.
🙌 A i proto mám v hlavě 1% better every day. Prostě se o to furt snažím.
Možná to není vidět ze dne na dne, ani z měsíce na měsíc, ale z roku na rok už ano.
Vždyť se na to podívej. Promítni si, kým jsi byl před rokem a kým jsi dnes.
A oceň se. Protože je to kus cesty. A stojí bojovat za to, aby to bylo o kus dál zase za rok.
😇 Včera mi přišla myšlenka, že život se počítá, když se nikdo nedívá.
A to jsou všechny ty momenty, kdy víme, že naplňujeme potenciál a že držíme slovo – sami sobě.
👉 Konflikt mezi “Instagramem” a skutečným tlakem, který nikdo nevidí.
Je mi 31.
Podle fotek bych měl mít všechno.
Firma.
Praha. Kodaň.
Sport. Cestování.
Kamarádi všude.
“Living the life.”
Až na to, že vůbec.
Tu firmu musí někdo živit.
A jsem to já.
Jsou dny, kdy udělám 2000 kroků.
Sedím hodiny u počítače a přemýšlím, jestli další příspěvek vůbec někoho zajímá.
Žiju z kufru.
Přál bych si 3 noci na jednom místě.
Sportuju až ve chvíli, kdy mi tělo řekne dost.
A víš co?
Každý se tady srovnáváme s highlighty těch nejlepších verzí těch nejlepších lidí.
Ale na konci dne záleží jen jedno:
👉 Jaký z toho máš pocit.
Tohle chci sdílet.
Ne naleštěnou verzi.
Ale realitu.
Weekly Stories vydávám každou neděli.
Bez filtru. Bez pózy.
Intuice je můj vnitřní hlas. Pořád se sebou mluvíme. Je to o tom si všimnout, jaké vnitřní dialogy máš. Dávám jim prostor a jsem pozorným posluchačem. Intuice je můj kompas, který jsem dlouho ignoroval, ale dnes si tam chodím pro rady, když nevím kudy kam. Každý ho máme, jen se tam bojíme podívat, je to totiž to ryzí místo všech našich snů a strachů zároveň.
Tenhle závod byl jiný. Všichni z naší crew byli ten den rychlejší. A zůstat půl hodinu za osobákem (3:43) je prostě silný kafe.
Ukázalo mi to ale několik věcí ..
1/ jak moc se dokážu zpochybnit a jak negativní self talk pořád vůči sobě mám
2/ běháš pro to, aby jsi utekl od myšlenek, ale maraton je distance, kde to máš 4 hodiny v hlavě
3/ i když to bolí, tak to není důvod k DNF
4/ i když máš křeče, tak to není důvod k DNF
5/ mít kolem crew které fandíš a která fandí tobě je k nezaplacení
6/ mít kolem sebe boys, kteří jsou o 2 ligy lepší je k nezaplacení
7/ you can have anything, bur you can’t have everything
8/ když budu trénovat strukturovaně, tak na čas 3:30 mám, říkal @simon.kocourek
9/ běhej dokud můžeš a tvoř vzpomínky, dokud můžeš
10/ Dubaj mi učarovala a oblíbil jsem si Adidas
Klobouček pánům @simon.kocourek , @julianjancik , @realdavidluu a @patrik.vebr za brutální výkony. A také mega congrats holkám @karolinacechovaa & @chovancova_viktoria že mě cestou podržely a k jejich sub 4 času. Jste všichni legends 🔥
