“Nemoč mezi mé brány vnímání!”
/40x50, oil
Kámoš se mě zeptal, jestli mu do tý hlavy může nachcat, čímž nejspíš obrazu udal název “Pisoár”. Snad to tomu dodává i jistý humoristický rozměr.
“Nahnilá hruška”
/42x50, akvarel
“Chlapče z města, viděl už jsi někdy, jak se nějakej čokl válí ve zdechlině?”
“Ano, pane, a byl jsem v pokušení se k němu přidat.”
“Třeskot” z cyklu hegenoidních hlav pro @davidlindovsky
/40x70, oil
Albert Fish četl Bibli, modlil se a chodil do kostela, ale když se setmělo, tak vyběhl na kopec, kde nahý šermoval rukama proti měsíci a vykřikoval: “Jsem Kristus, jsem Kristus!”
"Co mohou mít vaše trápení společného s mými? Moje situace je natolik jedinečná, že stejná ještě nikdy nenastala. Člověk, který mě může milovat stejně jako já jeho, se ještě nenarodil. Nikdo neměl větší talent pro lásku. Narodil jsem se, abych byl nejlepším přítelem, jaký kdy existoval. Opouštěl bych tento svět s obavami, kdybych znal člověka lepšího, než jsem já sám - srdce láskyplnější, něžnější, citlivější... Potomstvo mě bude ctít, protože mi to náleží. Moje útěcha je v úctě k sobě samému. Pokud by v Evropě byla jedna osvícená vláda, dala by mi postavit pomníky. "
- Jean-Jacques Rousseau
Loket
Přes den tu studujeme solaristiku i peakujeme v lese, avšak jako všechno krásné i ono naše hradní městi má své mouchy. Těmi jsou převážně lidé. Jeden takový manželský páreček tu provozuje cestovku, jež funguje na principu oslovení starých Němců, kteří chtějí navštívit místo, kde kdysi tvořil Goethe. Ten pro Němce ztělesňuje dobré němectví stejně, jako Hitler ztělesňuje to špatné. Lojíni si je sem tedy navezou autobusem, ubytují je u sebe v hotelu, na němž se tyčí nápis: „Bůh žehnej každému, kdo přijede a dopřeje si u nás.“ Tam je nacpou jídlem a zahrajou jim hlasitou dechovku, která se ozývá po městě i přes noční klid. Ač si na to občané stěžují, tak policie není schopna vyřešit zhola nic. Na tamnější strážnici byli převeleni ti nejneschopnější. Mnohdy se k nim ani nelze dovolat. Nezbývá než sklonit hlavu a usínat za křiku umírajícího muže. Po několika dnech vyžrané důchodce odvezou zpátky do Německa, vydělají na tom a později to celé opakují. Během renesance existoval rod Medicejů, které lze opovažovat za strůjce dobrého vkusu. Podporovali totiž kulturu a na jejich dvoře pobíhal mladý Leonardo. Manželé Lojínovic jsou naopak strůjci nevkusu.
S odbitím půlnoci jsem tu viděl kluka stát se básníkem. Několik hodin na to přepl. Na počatku večera ho Štěpán donutil zříci se víry v křesťanského Boha. Kostelní zvony mu však tenkrát vybily rozum z hlavy. Nyní je “jinej” a věří víc než kdykoli před tím. Hegen si interpretoval takto: “Odvrátil jsem se svého pána. On mě však klepl přes prsty a navrátil tak svou ovečku na cestu víry.”
„Rozum z hlavy mi vybil hlavně kontakt s některými z vás. Podívejte se, jak se chováte. Nesnášíte celej svět a na všechno nadáváte, povyšujete se, vidíte se jako bezchybný a elitu, ale tak to není. Neříkám, že to tak nemůže být, to jen vy to nechcete. Radši budete sedět, fetovat, nadávat na ostatní, nenávidět všechno, a přitom sebe nejvíc… Hlavní je opovrhovat každým projeveným citem, převážně pak láskou. Na piedestalu u vás namísto morálky stojí těžká demagogie. Mám vás rád, ale k lidem se moc chovat neumíte.“
