Gabriela Bártová

@elamarble

Followers
84
Following
175
Account Insight
Score
15.79%
Index
Health Rate
%
Users Ratio
0:1
Weeks posts
My dvě ❤️
1 0
3 months ago
Naše happy place. Letos se skvělou partou, která násobila legraci a ředila starosti. Písek, sluníčko, kolo a ranní palačinky s broskvovou marmeládou. Víc nepotřebuju. Díky, opakovat 🙏
7 0
7 months ago
❤️‍🩹 Jak se dá zvládnout péče o dítě, které si s tátou nikdy nepopovídá, zato mu umí prokousnout ruku nebo pěstí udělat díru do dveří? Příběh devatenáctiletého Péti, který žije s těžkou formou autismu a zároveň je to chlap jako hora, jeho táty Petra a sestry Vanessy budí velké emoce. 💬 “Péče o postižené dítě na úkor zdravého není fér.” 💬 “Pokud je agresivní, patří do ústavu.” 💬 “Ve staré Spartě to řešili nejlépe,” zaznělo mimo jiné v diskusi na profilu mého kamaráda Lukáš Houdek, který o rodině sepsal reportáž. Včera měl českou předpremiéru film Co s Péťou, který citlivě vstupuje do soukromí obou Petrů a tuhle pro mnohé bezvýchodnou situaci nahlíží opravdu zblízka. Moc bych si přála, aby ho vidělo co nejvíc lidí - ukazuje totiž ve vší syrovosti jak náročná taková péče je, ale zároveň jak naplňující umí navzdory tomu být. “Býval jsem frajer, co se posmíval postižené paní z našeho města. Jsem Péťovi vděčný, že ze mě udělal lepšího člověka,” řekl před do posledního místa zaplněnou Lucernou dojatý Petr starší a po promítnutí filmu si poplakal ještě jednou při několikaminutové standing ovation. Péče o děti s nízkofunkčním autismem je téma, které mě od filmu Děti úplňku zasahuje až na komoru, Vnímám, na kolik nepochopení naráží rodiče pečující o dítě s těžkým postižením obecně, a jak se lítost mění v odsudek, pokud je takové dítě navíc agresivní vůči sobě nebo svému okolí. Možná proto, že mě vyhrocené okamžiky v životě Péti a Petra nepřekvapily, jsem z kina odcházela hodně dojatá. Hloubkou vztahu, který byl cítit z plátna i samotného Petra a Vanessy, úrovní a formou péče, jakou lidem s nízkofunkčním autismem nabízí organizace NAUTIS, fantastickým přístupem pečujících, kteří tam působí, i tím, že v tomto konkrétním příběhu se rodině dostalo určité podpůrné sítě z více stran. V diskusích také zaznívá: “Klobouk dolů před Petrem, ale na ten film se ani nemůžu jít podívat.” Chápu, že není snadné se takovému příběhu otevřít. Pokud u nás ale jsou tisíce rodin, jejichž situaci je pro nás náročné byť jen sledovat, a nechceme si ani představit, že bychom ji měli žít, máme aspoň jasné vodítko, kam směřovat pomoc a podporu 🙌 @whataboutpetey_film @nautis.cz
5 1
7 months ago
0 0
9 months ago
3 holky v nejlepších letech, 8 dní na cestě, 153 kilometrů. Projít Fishermen’s Trail k jihozápadnímu výběžku Portugalska, od Porto Covo do Sagres byla vlastně dost ambiciózní meta. Trasa většinou lemuje nekonečné útesy a divoké pláže. Nádherné výhledy jdou ruku v ruce s všudypřítomný větrem a pískem, který vyčerpává na každém kroku. Svěží jarní krajina přináší květy nejrůznějších barev a tvarů, ale také mokřady, bahno a rozvodněné říčky, které musíme překonávat. Exponované skalní úseky střídají vyčerpávající traverzy vnitrozemím. Spíme v penzionech, ale všechny věci, oblečení pro měnící se počasí, a hlavně vodu na celý den, nosíme na zádech. Bolí to skoro každý den. Ten poslední fakt hodně moc. Ale my to daly!🤟 I když to bolelo, každý den přinesl tolik krásného, že se to fotkami nedá přiblížit. Sedět a pozorovat hnízdící čápy, jak krmí mláďata. Ocitat se denně na těch nejhezčích plážích, které jsme v životě viděly. Svačit u vodopádu a pozorovat útesy ztrácející se v dalekém oparu, které jsme za jediný den zvládly přejít... Nádhernou přírodu, kterou jsme se sytily přes den, doplnila večer a ráno portugalská pohostinnost, fantastické jídlo a krásné zázemí. A co bylo nejvíc? Jít Rybářskou cestu spolu. S neustálým pocitem pohody, podpory a respektu k tomu, co která z nás zrovna potřebuje. Možnost se společně zabývat smíchy a zařvat z plna hrdla: "Zas*anej písek!". Holky, děkuju ❤
4 0
1 year ago
Me time. Po svátcích a intenzivním spolu strašně důležitý čas. Děti u babičky, muž na hřebenech Jizerek, já na nádherném odpoledním výšlapu, kdy v Praze potkám asi násobně míň lidí, než Michal ve stopě na horách. Přitom je to taková nádhera! Právě tak zraje tolik nápadů a plánů. Hlava získá odstup od každodennosti a pracuje úplně jinak. Pohyb přináší endorfiny a všechno se zdá možné. Miluju 💙
0 0
1 year ago
Dolce vita... V Itálii jsme byli mockrát, ale většinou naše cestování nepřekročilo úroveň gardského jezera, a tak jsme netušili, o co přicházíme. Díky Lukáš Houdek jsme na týden zakusili sladký pomalý život ve starobylém přístavním městečku v Kalábrii a zarámovali ho pár dny v divoké Neapoli a svěžím Salernu. Nemělo to chybu. Při akčních dovolených si totiž člověk nezacvičí jógu za východu slunce s výhledem na moře. Nepozdraví se s pekařem v krámku, který si pamatuje, že jste z Prahy. Nezjistí, která zmrzka ve městě je nejlepší a na který pláži jsou nejhezčí oblázky. Neplánovaný fičák posledních hodin, kdy pátračku po počítači vystřídal hon na zapomenutý batoh, nám nakonec dopřál i nějaký ten adrenalin 🔥. Asi abychom nevyšli ze cviku. Ale Kalábrie i pomalá polopracovní dovolená jsou pro nás jedno velké 'Ano, prosím!'.
9 0
2 years ago
Tváře prezidenta, co nám visela v první třídě, jsem si všimla hned jak jsem tam vešla. Byl to ten pán z plakátů, co měl jako značku smajlíka a F a všichni se díky němu radovali, že už je svoboda. Tahle zkratka a pocit vděčnosti a respektu za úsměvy všude okolo ve mě zůstal. Byl pro mě zážitek jet tomu panu prezidentovi o pár let později zamávat do Lán, byla pro mě neskutečná čest a satisfakce setkat se s ním při zahájení kampaně Amnesty International v roce 2011, když jsem sama do občansky aktivního života naplno vstupovala. Vím, že morální autority je možné najít kdekoli. V rodině, v oddílu, v příbězích... Ale stejně bych si moc přála, aby Maya, která je v první třídě teď, měla jednu, na kterou se může dívat z lavice, a která s ní třeba taky celý život půjde. #jduvolit #pravdaalaskaforever #dikyzemuzem #mujprvniprezident #havelnahrad #pavelnahrad Foto kredit: Michal Marek
6 0
3 years ago
Pomalu končí náš první rok ve čtyřech. Ano, byl náročný, pro všechno, co se děje venku i uvnitř naší rodiny. Ale mně byl vždycky blízký způsob života, kdy se čas neměří počtem nádechů a vydechů, spíš počtem chvil, kdy se nám štěstím zastavuje dech. Těch bylo dost. Nejen když usnuli❤ Ať máte před sebou hodiny, dny, týdny i roky, kdy se čas měří jinak...
13 1
4 years ago
Tahle dokonalost se mi povede zhruba tak jednou za 365 dnů. Ferdinand Leffler říká, že je třeba si v zahradě najít odpočinkový místo, odkud vidíte dům zase z jiný perspektivy. Nu, v mým případě je vzdálený přesně: ✔ 25 min cesty, ✔ 200 výškových metrů, ✔ trefené v časovém okně 13-15 hodin, kdy bude prťous spát, za podmínky, že nespal předtím, ✔za počasí, které jemu dovolí klidně spát a mně válet se na zemi, ✔ po precizně zvládnuté logistice (kafe do termosky, voda do lahve, připravit deku pro mě, deku, pití, svačinu pleny, náhradní mikinu, ponožky a čepici pro Matýska, to vše průměrné třikrát, protože dítě věci průběžně vyhazuje z kočáru, přebalit, obléknout a nově obout dítě - a!!! cestou koupit v kavárně famózní jablečný koláč s karamelem). #carpediem #podzimvpraze #materska #prazskakavarna
10 0
4 years ago
Ve slušných rodinách obvykle vedou první krůčky od táty k mámě. U nás bohužel od mámy k Okamurovi 🤷‍♀️ #ditesicloveknevybira
7 3
4 years ago
Já vím, že mám teplotní komfort trochu níž, ale tolik lidí v prošívaných bundách a kabátech dnes #protozepodzim? To ne, u mě žádnej paprsek nepřijde nazmar! #babileto #dobrydennohyven
10 0
4 years ago