vzpomínky na letošní zimu. tohle jsou a) na úvod nejkrásnější fotka, co jsem kdy foťáčkem pořídila, pak lužický hory pod sněhem a mých prvních sedm kilometrů na běžkách s tátou, a taky několikrát zachycen jeden z nejmagičtějších momentů mýho života, kdy na karlův most v praze, mém nejstarším kamarádovi co mám, padal sníh a bílem zaváněl sochy, střechy a kočičí hlavy.
5/3/2026 || jak se můj normální hezký den z návštěvy u doktora a válení se po kavárně Slavii vyvinul přes příjezd Evičky a pivo v Kolíbce až k nejlepšímu bočnímu questu co jsme mohli vymyslet. 🛤️
dostaneš do svěření podnik a je třeba se o něj něžně starat ve všech směrech. jedí se těstoviny vidličkou z plastový krabičky a dojdete k tomu, že když jeden z vás v roce ‘95 kavárnu otevíral, vy druhý dvě jste ještě šest let ani nebyly naživu .#!? utřely jste každej kout místa, kde pátým rokem trávíš každý týden aspoň osm hodin. je tu všude prach a hraje nts rádio a k tomu růžový víno na ochutnání od dovozce - a ty se ani nemusíš loučit, protože za devět hodin seš tu zpátky<4
měla jsem copy, dredy, vlnky a taky jen vrtulky zatočené do sebe. nejdřív na ramena, pak až po zadek - byly rovný, vlnitý, zachuchaný a roztřepený, měla jsem na nich motýlky, zlatý plíšky, kroužky a korálky. měla jsem jich hrozně moc tenkých, a taky jen co bys spočítal na prstech, s průměrem dva centimetry a až pod zadek. taky jsem jich jednou měla patnáct, nebo jednou stodeset, pár zapletených na šíji, ale taky celou hlavu a rovnou v růžové. taky ve svojí barvě s vínovou, pak taky tmavě hnědé, projedou ombré s konečky až do platinové blond, a pak ohnivě zrzavé. fairytopia motýlky jsem konečně splnila svojí malé já sen o princeznovsky dlouhých vlasech. moje rané dvacátky strávené s dredy na hlavě byly aspoň díky tomu strašně zábavný. otevřelo mi to svět, ve kterém jsem si mohla /nechat/ zaplést jakoukoli korunu a znovu objevila, že se dokážu s nezdolnou vůlí naučit jakýkoli řemeslo. teď jsou dredy zapletené jeden do druhého ve skříni, neb po třech letech z nich najednou byla tíha. moc se těším, až mi zas jednou budou vlát v očích
a @cala.mity která mi napletla ty úplně první to nikdy nezapomenu ♥️
před pěti dněma skončilo jedno z nejhorších období mýho života. měla jsem napsanou celou anabasi, ale jak mi to pár dní leží v poznámkách, vlastně to sdílet nechci. mám trauma z bezohlednejch doktorů, rakovinu sečteno a potvrzeno nemám, a jsem do dojetí ráda, že na světě dál můžu volně být. tohle je série fotek aka návod, jak se dají přežít tři týdny čekání na vyšetření, který by ti mohlo obrátit celej život naruby. prožila jsem je s pocitem, jakoby mě někdo škrtil, emocionálně je zažívala optikou mýho čtrnáctiletýho já, který tehdy po nemocnicích zažilo mnohem víc, než právem mělo, a každý den jsem počítala, kdy už to skončí. a nejkrásnější je, že si je teď už ani moc nepamatuju. a to zrovna, když jsem si myslela, že to už půjde bez terapie, se do ní hopšup ráda zase vrátím
.
.
.
návod po bodech: 1. používej bankovní účet jako hromadu tokenů sloužící ke každodennímu sweet treatu. 2. nos sebou samou udělané svačinky do školy pro pocit, že je o tě postaráno. 3. procházky po oblíbeném městě. 4. zdob se a ciť se hezky navenek na vyvážení toho, jak je ti vevnitř hrozně. 5. kamarádi, obzvlášť ti, kterým jsi neřekla, co se děje - tím pádem se o tom nemůžete bavit. 6. studuj dějiny, to na zapamatování, jak nedůležitá jsi z pohledu z celý historie. 7. miluj někoho vedle tebe, kdo své „v nemoci i ve zdraví“ myslí smrtelně vážně.
krok 1: začni pracovat v kavárně
krok 2: zamiluj si bibi
krok 3: začni s bibi kavárnu provozovat
krok 4: naplánuj v kavárně párty
krok 5: na tý párty s bibi buď
krok 6: as pictured ♥️
